VIDEOTEST: Týden s elektromobilem Nissan Leaf (30 kWh)

VIDEOTEST: Týden s elektromobilem Nissan Leaf (30 kWh)
Rubriky Testy

Moje první novinářské auto – Nissan Leaf. To přece nemohlo být jinak. Leaf je totiž první masově vyráběný elektromobil, a kde jinde začít, než u něj? Nebylo to moje první svezení s ním, takže už jsem zhruba věděl, co od něj mám čekat. Poprvé jsem se ale svezl s Leafem s větší (30 kWh) baterií a musím říct, že i těch 6 kWh oproti původní verzi je velká změna. Zkusili jsme Vám také natočit video, ve kterém se na Leafa můžete podívat. Je to první pokus, takže už teď vím co zlepšit. Snad budu mít brzy další příležitost. Tak tady to je.

Vzhled

Je možná škoda začínat tou největší slabinou Nissanu Leaf, ale co naděláme. Prostě nejde o žádného krasavce. Je dost vidět, že by Leaf potřeboval novou generaci, alespoň co se vzhledu týče. Sedm let na trhu je prostě sedm let na trhu. Naštěstí nová generace přijde už v září a Nissan už teď začíná s pomalým odhalováním.

Leaf se vyrábí pouze v jedné karosářské variantě – jako pětidveřový hatchback. Velikostí se rovná třeba Volkswagenu Golf nebo svému sourozenci Nissanu Pulsar. To, že je Leaf čistě na elektřinu je poznat skoro na první pohled. Několik nápisů Zero Emission Vám to hned prozradí. Auto také má pouze malý chladící otvor ve spodní části masky a nad ním je kryt dobíjecích konektorů – další znak elektromobilu. Poslední velkou odlišností je tvar předních světel. Ten je totiž vytvarován tak, aby odváděl tok vzduchu od zpětných zrcátek. To vše jen kvůli tomu, aby se omezil aerodinamický hluk. Vypadá to docela zvláštně, ale funguje to, protože za jízdy je uvnitř vozu opravdu ticho. Testovaný kus měl ještě příplatkový solární panel na odtokové hraně pátých dveří. Ten ovšem nedobíjí hlavní baterii, ale pouze klasickou 12V autobaterii, která se stará o elektroniku auta. Celkově vzhled z mého pohledu zachraňovala hezká červená barva. Ta Leafu opravdu sluší. Pokud bych se při koupi rozhodoval, tak budu váhat právě mezi touto červenou a tmavě šedou.

Interiér

Uvnitř je Leaf úplně klasický Nissan. Jen na středovém tunelu je místo řadící páky takový až futuristický ovladač převodovky. Ten se používá jako u klasického automatu. Při posunu dopředu zařadíte zpátečku, posunutím dozadu “D” a pokud tento pohyb zopakujete, tak se změní jízdní režim na “B” a tím se aktivuje zvýšená intenzita rekuperace. Výhodou je, že tyto režimy můžete měnit i za jízdy. Já sám jsem to dost používal, a to ještě v kombinaci s vyřazováním tak, abych mohl auto nechat “doplachtit” co nejdál.

Palubní deska se naštěstí, na rozdíl od vnějšku, za těch sedm let změnila docela výrazně a vypadá dost pohledně. Displej infotainmentu reaguje rychle a přesně a všechna tlačítka jsou tam, kde byste je čekali. Co byste možná nečekali je pozice parkovací brzdy. Ta je totiž, po vzoru starších Mercedesů, ovládaná levou nohou a najdete ji po levé straně od pedálů. Vyhřívaný volant má na sobě plno tlačítek – ovládání tempomatu, rádia, ECO tlačítko atd. Na uspořádání tlačítek na volantu jsem si musel chvilku zvykat, ale to bylo tím, že se moc nedostanu k japonským autům a ta evropská to mají trochu jinak.

Testované auto dělila od plné výbavy snad jen látková sedadla. Jak už ale víte, tak já je mám mnohem radši než ta kožená. Sedačky jsou vyhřívané a to dokonce i ty zadní. Sedí se v nich dost dobře a ani po dlouhé cestě jsem s nimi neměl problém. Díky baterii v po sedačkami je sezení trochu vyšší, než by se mi líbilo, ale není to o moc.

Kufr má trošku zvláštní tvar, ale je dost hluboký a vleze se do něj opravdu hodně věcí. Najdete tam také oddělávací kapsu vyhrazenou pro nabíjecí kabel. Objem kufru je 370 litrů.

Jízda

Na rozdíl od Tesly, kterou jsem jezdil naposledy, musíte Leaf “nastartovat”. Když se to vezme kolem a kolem, tak je to fakt zbytečný krok. Něco mi říká, že startovací tlačítko u elektomobilů již brzy vymizí. Po zapnutí auta se ozve hned několik znělek a tónů. Naštěstí jich můžete většinu vypnout. Leaf má sice jen 81 kW výkonu, ale i tak je díky točivému momentu od první otáčky dost čiperný. Jízda po městě mě s ním opravdu bavila. A nejen tam. Na okreskách mě zase bavilo měnit intenzitu rekuperace a vyřazovat tak, abych nemusel používat brzdu a dosáhnul tak co nejplynulejší jízdy bez brzdění. Zatím snad každý elektromobil, který jsem řídil, byl velmi pohodlný a Nissan Leaf není výjimkou. Ani jízda po rozbité D1 nebyla takový problém.

K dispozici je také ECO mód, který jsem používal tak 2 minuty, protože je v autě úplné zbytečný. Jediné, co se po jeho aktivaci stane, je mnohem slabší odezva na “plynový” pedál. Něco mi říká, že ani dojezdu to ve finále nějak moc nepomůže. Místo ECO módu je mnohem lepší střídat jízdní režimy “D” a “B” podle toho, jak se to zrovna hodí. Při jízdě z kopce a při dojíždění na křižovatky řadit “B” pro větší rekuperaci a zbytek jet na “D”. Trochu nezvyk byly brzdy. Fungují sice dobře a sladění mezi mechanickým brzděním a rekuperací je dobré, ale brzdový pedál je hodně tuhý. Chvilku tedy trvá, než si zvyknete na to, jak moc máte na pedál šlapat.

 

A teď ty elektrické věci

Testované auto bylo vybaveno 30 kWh baterií a elektromotorem o výkonu 81 kW a točivém momentu 295 Nm. Na jedno dobití se dá ujet při hodně velkém snažení 225 kilometrů. To je ale bez topení nebo klimatizace a s hodně lehkou nohou. Když člověk jede úplně normálně a nestará se o spotřebu tak dojede 190 kilometrů bez problémů. V zimě to bude tak 170 km.

Nabíjet se dá Leaf třemi způsoby. První je klasická zásuvka, kterou jsem měl možnost používat v práci. Ta auto za osmihodinovou pracovní dobu nabije auto z cca 30% na 100% bez problémů. Druhá možnost je třífázové dobíjení. To nemám vyzkoušené, ale výrobce tvrdí, že tímto způsobem jde auto dobít za 4 hodiny. No a poslední variantou je rychlonabíjení pomocí ChAdeMo nabíječek. Tuto možnost jsem využíval nejvíc a auto se nabilo z 20% do plna za zhruba 35 minut. Díky Wifi síti u většiny rychlonabíječek mě tento čas utekl vždycky jako nic.

Závěr

Nissan Leaf jsem si za ten týden hodně oblíbil. Nakonec se dá přežít i ten vzhled, i když už by to tu modernizaci opravdu potřebovalo. Dojez s 30 kWh baterií je naprosto dostatečný a strach z nedojetí se nedostavil ani jednou během těch 1300 kilometrů. Konečně jsem si vyzkoušel, že se dá elektromobil opravdu plnohodnotně používat. S cenovkou okolo 900 000 Kč by člověk musel najet zhruba 160 000 aby se dostal na stejné celkové náklady, jako jsou třeba u jeho sourozence Nissanu Pulsar. To znamená, že zatím koupě Leafu nemůže být čistě ekonomické rozhodnutí. Každopádně kdo si jej koupí, rozhodně chybu neudělá. Za svoje peníze totiž dostane opravdu dobré auto, kterým se navíc odliší od ostatních. A to ještě uvidíme, co přinese v září nová generace.

Velké díky patří Nissanu za půjčení Leafa a Frantovi za parádní fotky a video.

 

Co na Leaf říkáte Vy? Pište do komentářů, komentujte na Facebooku a sledujte Instagram GoingElectric. Doufám, že se video aspoň trochu líbilo. Příště bude lepší. 😉

_________________________________________

Specifikace

 

Pohon

Největší výkon [kW/min-1] ………………………………………… 81/2730-9800

Největší točivý moment [Nm/min-1]………………………………..280/0- 2730

Max. rychlost [km/h]……………………………………………………………………144

Zrychlení 0-100 km/h [s]……………………………………………………………..11,9

Baterie laminované lithium-iontové

Kapacita [kWh]……………………………………………………………………………..30

Dojezd NEDC [km]………………………………………………………………………250

 

Rozměry

Délka [mm]………………………………………………………………………………..4450

Šířka [mm]………………………………………………………………………………….1770

Výška [mm]…………………………………………………………………………………1550

Rozvor [mm]……………………………………………………………………………….2700

Pohotovostní hmotnost [kg]…………………………………………………………..1525

Fotogalerie

Bývalý redaktor

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: